Sláva, letos se zadařilo s výlety začít docela brzy, rychlý nástup jara v půli dubna mě příjemně překvapil, doufám, že tedy výletů stihnu letos co nejvíc.

Tentokrát šlo o čistě pánskou jízdu a ani jeden z pánů nebyl Jára, takže místo cukráren jsme dávali přednost pivu a nezdravým jídlům. Primárním cílem bylo pátrat po Bohoušově původu, volitelným cílem byla potom návštěva hrstky zřícenin po cestě.

Už krátce po vystoupení z vlaku a absolvování prvního občerstvení začal být Bohouš velice netrpělivý, neboť ho to již nejspíš táhlo k příbytku jeho prapředků, který se měl nacházet v nedalekém vidlákově, jménem Jablečno. A skutečně – nalézt onen dům nezabralo moc času, víska je to vážně mrňavá. I když je domek poměrně v dobrém stavu, nakonec jsme upustili od záměru přednést současným obyvatelům restituční nárok.

Protože ale v Jablečném již toho nebylo moc k vidění, postoupili jsme dál k zřícenině Řebříku (mimochodem, jméno mi připomíná knihu Řbitov zvířátek (v originále Pet Sematary, S. King), kterou jsem v mládí četl, strašně strašidelné!). Na Řebříku toho ale taky nebylo moc k vidění, pokud nejste ten typ, kterého přivádí k úžasu díra v zemi –  víc toho totiž ze zříceniny nezbylo. A ani tu díru nikdo nevyfotil…, ale zase to byl docela pěknej kopeček. Původně jsme chtěli skládat hlavy právě ne zřícenině, ale přeci jen, moc místa tam nebylo a vážně hrozilo, že se skutálíme dolů (příhodně rovnou na hřbitov), a navíc slunce bylo ještě docela vysoko, takže jsme se rozhodli posunout ještě o kus dál, směrem k Líšné.

Ještěže Bohouš nepochází odtud, protože Líšná je, jak jsme se dozvěděli, celebritní vesnice – to by totiž mohlo negativně působit na jeho skautskou skromnost :o). V místním pohostinství se na nás sice zpočátku netvářili nijak nadšeně, ale v průběhu večera ledy povolili, dokonce nám dali i najíst (a zadarmo!) a živá hudba byla taky příjemným překvapením (a místní interpretace písně „Když mě brali za vojáka“ nás bude v noci určitě strašit ještě dlouho).

Místní trempíci nám doporučili k přespání nedaleký převis (Černá skála, ale ve skutečnosti Dehetnická a v mapě to maj blbě), který se nám sice podařilo i potmě najít, ale spaní ve třech na omezeném prostoru se nám zdálo až příliš intimní, takže jsme nakonec padli o kousek dál pěkně pod stromy. Déšť nehrozil a tak už jen na dobrou noc Jirka vyškrtal všechny sirky při zapalování svíčky, abychom se ráno nezdržovali vařením čaje, a šlo se spát. Probuzení pod stromy a modrou oblohou byl velký zážitek…

Dehetnická skála sice ke spaní žádná sláva, ale byla dobrá na ranní horolezeckou rozcvičku (do které se, a teď musím trochu zažalovat, klukům moc nechtělo, ale příklad táhl).    

 

 

Žebrák jsme nakonec vynechali a vydali se do ošklivých Zdic na vlak.

Zdice – nikdy více, uéééé.

Sekce webu:

• Programování
  • C#, ASP.NET
  • PHP
  • Webdesign
  • Software
• Deskové hry
• Všelicos
  • Ekologie
  • Kultura
  • Úřady a papírování
  • Rozčiluje mě
• Matfyz
  • Ročníkový projekt
  • Bakalářská práce
  • Softwarový projekt
• Blog
  •