To, že jsme se rozhodli vyrazit na puťák pod širák ještě v polovině října se celému okolí zdálo jako šílenost. Nakonec se z toho ale vyklubal moc parádní podzimní výlet. Předpověď počasí sice slibovala, že budeme většinu času moknout, naštěstí se tentokrát rosnička ale spletla.

V pátek odpoledne jsme za poměrně krásného počasí vyrazili značně přecpaným autobusem do Mělníka a potom do Mšena. Sluníčko ale bohužel zůstalo v Praze a v Mšeně už začínalo pomalu ale jistě pršet. Prvních pár kapek nás zahnalo rovnou do cukrárny (já chtěl jít ještě na poštu, to už se ale setkalo s menším nadšením).

Přecpáni dortíky jsme vyrazili po Cinibulkově stezce - p. Cinibulk byl jakýsi místní propagátor turismu. Vypadá to, že to v Mšeně vzali skutečně od podlahy, protože takovou hustotu turistických rozcestníků jsem zatím nikde neviděl (snad každých dvě stě metrů). Cinibulkova stezka se různě klikatí listnatým lesem mezi pískovcovými skalami. Podzim přišel letos poměrně brzo, takže jsme si pořádně užili toho správného brodění v hromadách listí :o). K našemu hlavními cíli - skalnímu Bludišti jsme dorazili už k večeru (přece jen už soumrak tohle dobou přichází docela brzo) a pomalu jsme hledali místo na spaní. Nakonec jsme se utábořili přímo na cestě (doufaje, že Bludištěm nebude v noci bloudit nějaký další zbloudilý turista).

Večer ještě zpestřil Jára svými neodkladnými školními povinnostmi ("... no já teď ležim v lese na karimatce, nemohl bys mi nadiktovat ty témata semestrálky, já si z toho něco vyberu, pak ti zase zavolám a ty mi to zapíšeš...")

Když se člověk pohybuje s báglem na zádech, zima mu není, ale stačí se na chvíli zastavit a už pomalu přidává další a další vrstvy, nakonec jsme byli ve spacáku doopravdy hodně brzo. Ráno byla zima ještě mnohem vlezlejší, takže jsme si dali pořádnou běhací a šplhací rozcvičku v Bludišti (ze kterého jsme za večerní tmy stejně moc neměli) a po snídani se vydali směrem k hrado-zámku Houska.

Na Housce nás již čekal v nepříliš požehnaném stavu Jirka (účast na svatbě ho načala a cesta ranním vlakem někdy v 5, narvaným nadšenými houbaři, ho dorazila). Vstupné na Housku bylo skutečně lidové - pro studenty 30 Kč - takže jsme vlezli i dovnitř. Houska byl původně gotický hrad, později přestavený na zámek, za totáče byla značně zplundrovaná. Vevnitř toho tedy příliš neuvidíte. Nejzajímavější je hradní kaple (také nejstarší), ve které jsme se dočkali unikátního zážitku - ještě nikdy jsem neviděl nikoho tak dlouho mluvit o jedné nástěnné fresce.

Ale vyprávění je velice tajemné a tak :o) - každopádně se na malbě nachází jakási polozvířecí lučištnice, která navíc střílí levou rukou, což prý znamená ďábla (což mě trochu vyděsilo, protože stejně jako to ďábelské stvoření, i moje lepší polovička střílí levačkou...). Pod kaplí se nachází díra rovnou do pekel, bohužel (nebo možná naštěstí) zazděná. Každopádně prý ti návštěvníci, kteří nalákají na Housku hodně dalších lidí, to budou mít tam dole dobrý, takže doufám, že se tam mnoho z vás vypraví.

Z housky jsme šli směrem na Nedvězí, malý kopeček, ze kterého je ale nádherný rozhled do okolí (protože Kokořínsko je dost placka) a vidět můžete i Bezděz, Říp, Ještěd, Jizerky i Krkonoše. Fakt paráda, dole v Nedvězí se zase můžete zhoupnout na houpačce (která už je tam prý podle našeho pamětníka celé roky.

Kousek za Nedvězím jsme to zase zapíchli, uvařili oplentní večeři z čínských nudlí a zaryli se opět do spacáků. Protože mi Jára zakázal dál vyprávět duchařské historky, brzo jsem usnul.

Poslední den jsme ještě prošli Les království, děsivě dlouhé pole a nakonec jsme viděli i Buddhist meditation center (vstup zakázán, hlídal ho vzteklý pes...). Do Prahy jsme se vrátili odpoledne, takže jsem po dlouhé době prošvihl skládání letní letenské mandaly (ale přidal jsem si pár lístků přivezených z Lesa království - jak nakonec vypadala vidíte na obrázku, takhle vypadala loni a takhle předloni). S mandaláky jsme se sešli až v nedaleké hospůdce, kde jsme dostatečně oslavili, že jsme neumrzli.

Byla to vážně paráda, samej podzim, sluníčko, listí a zima taky nebyla zas tak hrozná. Takže děkují Járovi za doopravdy solidní organizační zvládnutí výletu, Jirkovi, že přivezl super vařič (na baterky:o) a zafungoval jako vynikající znalec místních poměrů a Lucce za to, že se nebála zimy a vyrazila s náma, protože vejlet, kde by byli samí kluci bych psychicky nezvládl :o).

A hanba Vladimírovi, mistrovi výmluv, že se na nás opět vykašlal...

Další fotky:

Sekce webu:

• Programování
  • C#, ASP.NET
  • PHP
  • Webdesign
  • Software
• Deskové hry
• Všelicos
  • Ekologie
  • Kultura
  • Úřady a papírování
  • Rozčiluje mě
• Matfyz
  • Ročníkový projekt
  • Bakalářská práce
  • Softwarový projekt
• Blog
  •