Poznámka: články jsou již mnoho let staré, doba se posunula, mnoho věcí v nich doporučovaných je již dnes překonané - berte s rezervou!


B. Herbert a K. J. Anderson - Píseční červi Duny - recenze

obálka knihy

Více než dvacet let čekali fanoušci Franka Herberta, až se jeho výtečný příběh nadobro uzavře. Frank Herbert sám se toho již nedočkal – své finále příběhu bohužel dokončit nestihl a po letech se k tomu odhodlal jeho syn spolu s Kevinem J. Andersonem. Napsali spolu již šest knih ze světa Duny, než se odvážili navázat na Kapitulu. Jejich díla byla fanoušky přijímána rozporuplně – ale vždy s tím, že pokud dovedou hlavní příběh k úctyhodnému konci, všechny předchozí šlápnutí vedle jim budou odpuštěny. Z finálního dílu se staly knihy dvě – Lovci Duny vyšlí u nás před rokem a nyní Píseční červi Duny.

Sedím v křesle a k psaní recenze si pouštím hudbu k filmu The Children of Dune, k tomu popíjím kávu (ovšem bez koření) a rozmýšlím jak začít. Zkuste to také, Duna potřebuje atmosféru :o). Kávu si uvařte sami, muziku si můžete užít bez práce…


Je těžké se do toho pustit, nebude to totiž lehké psaní. Na tyhle dvě knihy jsem se nesmírně těšil. Lovce Duny jsem zhltnul prakticky v jednom zátahu nepřerušeného čtení... měl jsem výhrady, ale byla to Duna, přeci jen, fanoušek byl tenkrát ještě shovívavý...

Autoři již dříve předvedli, že nehodlají navázat na nezaměnitelný autorský styl Franka Herberta a tak jsou jejich knihy zaměřené víc na akci než na splétání a rozplétání intrik. Na děsivé filozofické úvahy budoucích despotů můžeme taky zapomenout. Hlavním tématem je válka.

V lovcích autoři představili nové sjednocené Sesterstvo jako hlavní vojenskou a politickou sílu lidí, naznačili přítomnost mocné frakce tvarových tanečníků, kteří ale zatím skrytě budují svou pozici, zatímco se tváří, že slouží Nepříteli.

Pokud jste již Lovce Duny přečetli, další část recenze si můžete zobrazit kliknutím na tento odkaz. Nerad bych vám vyzradil samý konec celé detektívky:o).

Tak skončili Lovci Duny – kniha, kterou teď zpětně vnímám jen jako předehru k druhému dílu, protože ač byla nabitá akcí, hlavní zápletka se příliš neposunula.

První polovina Červů se nese ve velmi podobném duchu, velmi brzy je patrné jakési odvádění pozornosti – linie příběhů, o kterých čtenář již dopředu tuší, že hlavní děj nikam neposunou (otravné sabotáže na Ithace, či pěstování mořských červů). Autoři navíc do děje uvrhli evidentně až příliš mnoho postav – asi deset různých gholů, které jsou bohužel jen stíny svých původních předloh z minulých knih. Známá jména, ale neodpovídající a nepochopitelné chování, rozhovory vyplňují jen narážky na minulost, kterými se snaží autoři udržet kontinuitu. Jedinou poměrně dobře zpracovanou postavou je doktor-zrádce Wellington Yueh, paradoxně postava, která se v původních knihách objevovala jen minimálně. Ostatní gholové jsou jen prázdné skořápky.

Když člověk dočte knihu do půlky, začne si uvědomovat, že lidé proti strojům vlastně nemají žádnou šanci. Stroje ničí planetu za planetou a postupně se posouvají do nitra Starého Impéria. Možná jen Tvaroví tanečníci by dokázali pořádně zamíchat kartami.

Ale děj běží dál a vše nasvědčuje tomu, že stroje nic nezastaví. Nakonec i Ithaca je Omniem zajata i se svojí posádkou. A tu dojde k nepochopitelnému obratu.

Další část nečtete, pokud se teprve chystáte číst Písečné červy Duny. Já vás před tím sice varuji - rád bych vám ušetřil ono rozčarování a zklamání, ale přesto vám chci dát možnost výběru, tak tedy, pokud již závěr znáte nebo vám nevadí, že se ho nyní dozvíte, kliknětě zde.

Futáři a Psovodi, pro ty Frank Herbert jistě chystal také významnější roli, ne kdepak. V posledním dílu na ně vůbec nenarazíte. Čtenář si také nemůže nevšimnout toho, že Ctěné Matre jsou pro BH a KJA jen vzteklé mrchy postrádající jakoukoliv inteligenci a sebeovládání – to nějak nezapadá do toho, že slovní boje mezi Vrchní Ctěnou Matre a Lucillou v Kapitule měly mnohem vyšší úroveň, než libovolný dialog z Písečných Červů nebo Lovců.

Po dočtení knihy mnou zmítalo zklamání a trochu i znechucení. Nad tím, jak neuvěřitelně zkriplovat se dá tak velký příběh. Nepochybuji ani trochu o tom, že hlavní motivace autorů byla namastit si kapsu a to, že při psaní vycházeli z poznámek FH, to naprosto odmítám. Je jasné, proč ony údajné poznámky nikomu neukázali.

Podobně jako já na knihu čekalo nejspíš i mnoho dalších – v posledních dnech často potkávám v metru a autobusech čtenáře, kteří drží tlusté žluté knihy v rukou – a je mi jich líto, protože vím, že budou také zklamaní. Tahle kniha se asi nikdy neměla dostat z tiskárny.

Brian Herbert a Kevin J. Anderson budou asi již navždy autoři druhé kategorie – s drobným talentem popsat akci a boj, ale neschopní vytvořit postavu s jakoukoliv hloubkou, napsat chytrý dialog nebo napínavou zápletku.

Knihy původní série jsem četl několikrát, o Písečných červech ale už teď vím, že se k nim nikdy nevrátím.

Jaký podle vás byl závěr série?




3
 
10
 
5
 
21
 
9
 
 
Vložit komentář:
 

 



 

 

Nepoužívejte žádné html ani texy značky, odřádkování se zachová. Pokud uvádíte zdrojový kód, můžete ho vložit mezi značky
<syntax jazyk="PHP">...</syntax>,
bude potom zformátován. Jako atribut můžete uvést PHP, C#, HTML, CSS a mnoho dalších.


opiste cislo Opište číslo:

 

29. 5. 2008 9:17:53
[1] (Spigi (stoza(at)email.cz))
Prilis tvrda recenze? odpovědět
Neni ta recenze trochu moc kruta? Ptam se, nemuzu posoudit, posledni dve knihy jsem jeste necetl. Ale trilogie Historie duny se libila a jestli je to psane v podobne stylu, nemuze to byt tak hrozny.
29. 5. 2008 13:25:42
[2] (Trupik (jakub.maly(at)atlas.cz)) www
Re: Prilis tvrda recenze? odpovědět
[1] No, podle mne není. Historie Duny jsem sice nečetl, ale četl jsem Předehry k Duně. Ty nebyly tak hrozné, ale to co předvedli pánové tady... ten závěr je fakt jak ze špatnýho románu od Daniely Steelové.
30. 5. 2008 12:59:14
[3] (Petr (petr(at)slovane.cz))
Ubohost odpovědět
Prostřední část knihy se mi líbila, měla spád a dokonce nečekané zápletky. Bohužel tato idila skončila brzy.
Závěrem se tato kniha řadí mezi brak, který jsem si sice koupil, ale už jej asi nikdy nebudu číst podruhé...
6. 6. 2008 17:02:21
[4] (Karel)
škoda odpovědět
Ach jo. Ale dalo se to čekat, předehry k duně jsem četl jen s přemáháním a od tohodle jsem celkem nic neočekával. Teď jenom nevím jestli si to přečíst, abych si pak mohl zanadávat nebo se na to úplně vykašlat.
29. 10. 2008 8:40:49
[5] (Neználek (ondrejfilip(at)seznam.cz))
Nove Duny odpovědět
S predehrama jsem zasadni problem nemel, ale nic dalsiho uz byt napsano nemelo, posledni dil Historie jsem temer nemel silu docist, podle recenze trpi duna 7 a 8 stejnymi neduhy, takze nevim, jestli do toho jit.