My Chemical Romance – Black Parade a To Pravé EMO
- Vložil Trupík 6/17/2007 1:38:58 AM
-
Trošku se teda podívám na tu emo vlnu a potom na jednu
z jejích ikon – desku Black Parade kapely My
Chemical Romance.
Emo !?
Emo tu je ani pořádně nevím jak dlouho vlastně – moje první
setkání bylo v epizodě 805 seriálu South Park – You
Got F*cked in the Ass – mimochodem naprosto brilantní epizoda.
Klíčová scéna je zde:
Jenže tenkrát jsem ještě nevěděl, že tadyten styl má nějaké jméno
a tak. Jen jsem se musel smát. Pak jsem dostal odkaz na článek „Jak být
emo?“:http://www.inblog.cz/jak-byt-emo/
a tady už jsem viděl, že jde o něco víc:o). Hlavně diskuze pod článkem
je hodně vypečená.
Jak to tak vypadá, emo je těžko definovatelný hudební styl, snadno
identifikovatelný styl oblékání a image a opět těžko definovatelný
životní styl.
V hudbě (odkud emo pochází) je to od slova emotion. Jenže nějaká ta
emoce je snad v každé hudbě, že, takže nepříliš určující. Podle mě
je emo hudba taková, kterou když 12ti-13ti letá slečna poslouchá, tak
brečí (zavřená v pokojíčku).
Co se týče image, tak to teď začíná vážně letět. A spousta
dospělých si uvědomila, že by se na tom dal trhnout
nějakej mamon, takže dětské časopisy začaly psát, jak by měl správný
emo vypadat, a obchody začaly prodávat ty pravé černo-růžové doplňky.
Človíčka, co se snaží být emo, tak poznáte na první pohled – černé
vlasy do očí, černý make-up, růžové tenisky…
S tím životním stylem je to asi nejtěžší (teda měl bych asi říkat
lifestyle) – základem je být hodně emocionální, samozřejmě. Což se
projevuje pohledem upřeným k zemi a depresemi. Hodí se mít nějaký ten
blog, kde pak píšete o svých pocitech – mrkejte
příval emocí se dá dobře vyjádřit smajlíky:
Taky nejspíš není dobré říkat, že jste emo
– protože pak jste spíš pozér. A toto slovo v souvislosti s emo
uvidíte/uslyšíte často. Kdo je emo se totiž dozvíte těžko, ale
lehko se dozvíte, kdo emo není, jsou to totiž všechno pozéři :o).
Pravděpodobně základním aspektem toho býti emo je zabývat se většinu
času tím, kdo je pravý emo a kdo je pozér. Mrkejte na malý průzkum:
No a nakonec k tomu patří samozřejmě ta správná hudba. Největší
ikona je nejspíš My Chemical Romance (která nálepku emo
samozřejmě odmítá, jak jinak) a jejich album Black Parade
– takže jsem se na ni vrhnul – zajímá mě, co dokáže tak zasáhnout
tolik lidí. Čekal jsem něco jako Tokio Hotel (obsesi touto kapelou fakt
nechápu – což neznamená, že jejími posluchači opovrhuji, ale
nechápu).
Takže teď opustím lehčí notu, trošku jsem se do emíků pustil, je to
teď v módě, ale teď vážně, recenze Black Parade bude objektivní.
My Chemical Romance – Black Parade
Recenze Black Parade musí začít tímto, jinak to zkrátka nejde: hlavním
tématem desky Black Parade je smrt (a taky trochu láska – nešťastná),
již název prvního tracku The End leccos naznačuje a ten další, Dead!, jen
potvrzuje. To, že jednotlivé písničky tvoří kompaktní celek, je asi ten
aspekt, který z Black Parade dělá onu pro její posluchače kultovní
záležitost.
Hned při prvním poslechu mi úvod připomněl album Pink Floyd
– The Wall, ve kterém asi My Chemical Romance hledali svůj vzor.
Již první track svým nástupem a gradováním a rytmem velice připomíná
úvod k The Wall – In The Flash. Když jsem slyšel
So gather ´round piggies and kiss this goodbye
I´d encourage your smiles I´ll expect you won´t cry
vzpomněl jsem si na
If you wanna find out what's behind these cold eyes
You'll just have to claw your way through this disguise.
A já mám Pink Floydy rád, takže to beru jako hezký odkaz, který je
patrný i v dalších písních i v albu jako takovém. The Wall je také
kompaktní album vyprávějící příběh (příběh Pinka od jeho dětství,
výchovu, manželství, válku až k závěrečnému monumentálnímu soudu,
po kterém je zbořena zeď, kterou si kolem sebe vybudoval). Black Parade
zatím vypráví o pacientovi umírajícímu na rakovinu, kterému se ještě
promítá jeho život. Stejně jako v The Wall, i Black Parade prokládá
hudbu utržky rozhovorů, které atmosféru dokreslují.
Po úvodním tracku The End nastupuje našláplý Dead! (Have you heard the
news that you´re dead?), možná nejlepší píseň celé desky (nemůžu se
rozhodnout mezi ní, Welcome To The Black Parade a Famous Last Words).
Ostřejší kytary, svižný rytmus, silně main-streamový zvuk, ale
funguje to.
Pátý track Welcome To The Black Parade je asi hlavní písní alba, skoro
recitativní úvod přechází v solidně rozjetý song, můžete se mrknout
i na videoklip (spíš než video z youtube ale doporučuju klipy přímo na
oficiálních stránkách
– kvalita je lepší)
V albu se dál střídají rychlejší (House of Wolves) i pomalejší
písně (I Don't Love You) a album vrcholí ve Famous Last Words:
I am not afraid to keep on living,
I am not afraid to walk this world alone
Honey if you stay you'll be forgiven,
Nothing you can say can stop me going home.
Za ní následuje ještě jedna skrytá skladba Blood, která mi ale přijde
dost mimo a snad by My Chemical Romance udělali lépe, kdyby ji vůbec na
album nenahráli…
Jak to tedy na mě působí? I když My Chemical Romance zpívají
o tvrdých věcech, není to zas tak tvrdá kapela, asi musí myslet na to,
že je poslouchají především náctiletí. Celé album provází velice
chytrá stylizace a hra protagonistů. Na koncertech hrají v smrťáckých
kostýmech, videoklip k Welcome To The Black Parade si můžete pustit – a
je na vás, jak na tuto hru přistoupíte. Když to budete brát smrtelně
vážně, tak se z vás buď stane emo, nebo vám to přijde k smíchu. Když
ale trošku slevíte ze svých nároků, desku si užijete.
V průběhu uslyšíte několik velmi dobrých nápadů (už to první
pípání v The End a pár dalších), bohužel to často nejsou jejich
nápady. Mnoho z těch dobrých momentů vám totiž bude připomínat již
zmíněnou The Wall. A té, bohužel, Black Parade nesahá ani po
kotníky – The Wall je pro mne určitě jedna z TOP 5 (a v této
pětce už konkrétní pořadí snad ani nejde určit), každý song je perla,
různé roviny, geniální přechody z jedné písničky do druhé. Black
Parade se taky snaží o konzistenci a dělá to celkem dobře, ale
nic víc.
Black Parade asi není nic, co bych si poslechl, rozbrečel se a hned si
běžel koupit růžový tenisky, ale přesto si My Chemical Romance
nezaslouží ničí pohrdání – protože na Black Parade odvedli dobrou
práci. Proti Tokio Hotel je to ve vkusu teenagerů asi takový malý
zázrak.
A vzkaz pro podnikavce - kromě oněch holčičích blogísů snad na webu nikdo v Čechách pořádně o emu nepíše, tak to můžete zkusit - návštěvnost bude určitě slušná a pár reklámek vám vydělá :o)