B. Herbert a K. J. Anderson - Lovci Duny - recenze

Dlouhých 20 let čekali fanoušci světa Duny na rozuzlení tohoto možná největšího příběhu v dějinách science fiction. Původní autor Duny - Frank Herbert - nemohl svou ságu dovést do konce - zemřel totiž roku 1986, v ten samý rok, kdy vyšel poslední díl jeho série - Kapitula: Duna. S odstupem času ale ságu znovu otevřel Herbertův syn Brian. Po nějakém tom chození kolem horké kaše (dvě trilogie ze světa Duny - Předehra k Duně a Historie Duny) se tedy s Kevinem J. Andersonem odhodlali pustit se do závěrečné kapitoly.

Předem podotýkám, že pokud vám pojmy jako Duna a Frank Herbert neříkají nic, neřekne vám mnoho ani tato recenze. Proto vám doporučuji rychle si sehnat první díl série ("Duna", rozhodně nezačínejte Předehrami k Duně) a vrhnout se do čtení. Jedná se o dílo, které nemá ve světě science-fiction obdoby a možná ani v kontextu celé literatury. Pokud jste knihu ještě nečetli, nemusíte se bát, žádné zásadní věci neprozradím.

B. Herbert píše, že s pokračováním Kapituly otáleli proto, že chtěli znovu oživit příběh Duny, znovu ho představit čtenářům, kteří Dunu buď vůbec neznali, nebo skončili jen u prvního dílu série. Proto prý začali opatrněji - sepsali Předehry k Duně, odehrávající se krátce před začátkem příběhu prvního dílu. V předehrách mohli vytvořit svůj vlastní příběh kolem starých postav, nebylo nutné navazovat na volná zakončení, která nechal F.H. v posledním dílu - měli tak o něco volnější ruce, stín geniálního F.H. na ně nedopadal plnou vahou.

Vzniklé předehry jsou průměrným dílem science fiction, s knihami Franka Herberta je ale porovnávat nelze - propracovanost příběhu, charakterů a dialogů z velké části ustoupila na úkor akce a občas nesmyslné brutality. Fanoušci Franka Herberta tak přijali Předehry spíše negativně a zároveň se začali strachovat, že v rukou těchto autorů ani pokračování Kapituly nedopadne nejlépe.

Ještě před pokračováním Kapituly ale oba autoři vydali další trilogií ze světa Duny - Historie Duny - odehrávající se dávno před první Dunou (asi 10 tisíc let), v době, kdy se formovalo společenské uspořádání, které vydrželo až do doby Duny. Protože jsem ani já nebyl nijak nadšen z Předeher, neměl jsem příliš chuť tuto trilogii číst.

Je ale pravda, že Předehry svůj proklamovaný úkol nejspíše splnily - kolem Duny začaly znovu vířit vody, původní knihy se začaly znovu vydávat a prodávat. Vznikly také dvě televizní minisérie v produkci stanice Sci-Fi Channel podle knih Duna (první minisérie) a Spasitel Duny a Děti Duny (druhá minisérie). Obě jsem viděl, zatímco z první jsem byl dost zklamán, druhá je dle mého názoru velice povedená a každého fanouška jistě potěší (nedovedu ale odhadnout, nakolik je příběh srozumitelný pro ty, kteří Dunu neznají) - já sám jsem také prováděl revizi titulků této minisérie. I když by si příběh zasloužil vyšší rozpočet, dokázali autoři vytvořit skutečně pěkný obraz Duny (doplněný výjimečným soundtrackem Briana Tylera - takovým, který se skutečně dá poslouchat i bez filmu - narozdíl od těch, které jeden za druhým chrlí Hans Zimmer). Herečky v ženských rolích Ghani, Irulán, Jessicy a Wensicie naprosto excelovaly.

Když jsem ale viděl na pultu Lovce Duny, slibované pokračování Kapituly, už jsem neodolal. Zvlášť když oba autoři slibovali, že se při tvorbě knihy drželi poznámek a textů, které pro připravovaný díl napsal sám Frank Herbert. Frankem plánovaný sedmý díl autoři rozhodli rozdělit na dvě části, z nichž první právě držím v ruce.

Jak se zdá, kniha je určena skutečně hlavně čtenářům obeznámeným s předchozími díly - čtenář je rychle vržen do děje navazujícího na Kapitulu, kniha překvapivě není ani doplněná klasickou "Terminologií impéria" - slovníčkem pojmů, bez kterého by se neznalý čtenář asi rychle ztratil. Nepovažuji to za žádný závažný problém - málokdo asi bude číst sérii odzadu, ale je pravda, že ostatní knihy velmi dobře fungovaly i jako samostatná díla.

V knize jednak sledujeme osudy z Kapituly uprchlého nekorábu, který má na palubě hodně zajímavou posádku: dva gholy-mentaty Duncana Idaha a Milese Tega (který navíc disponuje schopností pohybovat se nadlidskou rychlostí, to zbytek posádky ale zatím neví), Sheeanu - ctihodnou matku nějak spojenou s písečnými červy, Scytalea - Tleilaxanského Pána, který jednak zná tajemství použití regeneračních nádrží (pro oživování gholů i výrobu melanže) a také má v těle zašitou kapsli s uchovanými buňkami snad všech významných osob z historie. Dále potom ctihodné matky a jiné služebníky bývalého Bene Gesseritu a také skupinku Židů, kteří se zde ocitli tak trochu nedopatřením. Celkem asi 150 lidí.

Protože Duncan Idaho cítí, že se kolem nich stahuje jakási síť (kterou dokáže vidět jen on sám) a někdo po lodi pátrá, prchá loď vesmírem a provádí náhodné skoky vždy, když jí hrozí nebezpečí. Časem Scytale vyzradí své tajemství o ukryté kapsli s uchovaným genetickým materiálem a posádka se rozhodne zprovoznit regenerační nádrže a vytvořit v nich gholy některých osob. Na palubě se tak během devatenácti let narodí gholové Paula, Leta II., Chani, Jessicy, Stilgara, Lieta, Yueha a Hawatta.

Druhou dějovou linkou je pak práce nového Sesterstva pod vedením Murbelly - aliance ctihodných matek Bene Gesseritu a Ctěných matre. Murbella se snaží vládnout tvrdou rukou a nesourodé nenávidějící se skupiny sjednotit. Jak se zdá, nové Sesterstvo se ale mnohem víc podobá původnímu Bene Gesseritu, nezaznamenal jsem nic, co by si Sesterstvo vzalo od Ctěných matre - ty byly prostě asimilovány. Ctěné matre se ale nepodrobily úplně a zůstalo několik planet, které se vzpírají nadvládě Murbelly. Tyto ohniska odporu se Murbella snaží likvidovat - a nemá při tom žádné větší problémy. Sesterstvo rychle prochází proměnnou - od skupiny šedých eminencí, tajemných žen, které vždy významně ovlivňovaly chod dějin, ale většinou skrytě a v pozadí, k regulérní vojenské sile a armádě (která, jak se zdá, je nejsilnější ve Starém Impériu).

Poslední z hlavních dějových linií je osud Tleilaxana Uxtala, který je zajat Tvarovými tanečníky a má za úkol obnovit tajemství výroby melanže z regeneračních nádrží (které bylo ztraceno) a také vypěstovat několik dalších gholů.

Zásadním problémem, ke kterému se ale autoři dostanou až v příštím díle, je tajemný Nepřítel - ta věc, před kterou utekly Ctěné matre z Rozptylu zpět do Starého Impéria, Nepřítel, jehož existenci již naznačil Frank Herbert v Kacířích Duny a Kapitule, ale neodhalil jeho pravou podstatu. V Lovcích se již dozvídáme, kdo je oním Nepřítelem a stejně tak bude odhalena původ řady dalších skupin vzniklých v Rozptylu - nových Tvarových tanečníků, Psovodů, Futárů i samotných Ctěných matre.

Frank Herbert po dlouhou dobu tajil motivy i původ všech těchto skupin, jeho nástupci je odhalili v závěrečných částech této knihy, ale musím říct, že jsem trochu zklamán. Mám totiž takový pocit, že autoři zkrátka vzali to nejjednodušší možné vysvětlení, prosté jakýchkoliv překvapení. Navíc mi některé odpovědi přijdou v rozporu i s tím, co Frank Herbert naznačil již v Kapitule. Každý, kdo knihu četl, si jistě vzpomene na závěrečnou kapitolu - rozhovor Daniela a Marty, postav, které se do té doby nikdy neobjevily a přesto se zdá, že jsou téměř vševědoucí. Kolem jejich rozhovoru plného různých náznaků vznikla řada teorií, ale vysvětlení nových autorů mi do něj zkrátka nezapadá.

Nemůžu si také odpustit kritiku stylu Frankových nástupců - píší prostě hůř, opakují se výtky, které měli čtenáři již k Předehrám. Zatímco knihy původní série byly založené na dialozích (a také vnitřních monolozích!) jednotlivých postav, noví autoři většinu odvypráví prostým popisem jednotlivých událostí. Na promyšlené dialogy plné náznaků můžete zapomenout. Noví autoři zkrátka kladou větší důraz na akci. V úvodu ke knize se sice píše, že autoři nehodlají imitovat styl Franka Herberta, ale to jim, dle mého názoru, nedává právo psát pokračování Duny hůř. Když už se jednou pustili do díla, které jim v kruzích sci-fi přinese obrovskou proslulost, musí k němu přistupovat zodpovědně.

Tím, že umístil na palubu nelodi Scytalea, sám Frank Herbert si nejspíš připravoval půdu pro to, že v dalších dílech oživí některé staré známé postavy jako gholy. Pochybuju ale o tom, že měl v plánu povolat znovu do zbraně snad všechny hlavní postavy minulých knih. Vypadá to, jakoby noví autoři neměli dost tvůrčích sil na to, aby stvořili nové silné postavy, místo toho tedy čtenářům předhodí jejich staré známé (vybavuje se mi Cimrmanovo "proč hrát nové kusy, když lidé chtějí ty staré a osvědčené").

U této knihy zkrátka nelze srovnávat s dílem Brianova otce. Jako samostatná kniha by byla určitě nadprůměrná, ale samostatná kniha to prostě není. Nedá se nic dělat - nová Duna je zkrátka jiná, než původní, a to horší. Ale musím říct, že jsem nic jiného asi ani nečekal, vždyť kdo by se mohl rovnat Franku Herbertovi? Ale přečetl jsem Lovce a přečtu si i další díl, nakonec, kdo by odolal tomu dozvědět se, jak to dopadne, že...

Odkazy:

• Mnou opravené české titulky k minisérii Children of Dune. Troufám si říct, že na webu lepší asi nebudou.
• dune.cz - český fansite Duny, systém nedávno přešel na wiki, kde jsou původní stránky (skutečně rozsáhlé) nevím

Sekce webu:

• Programování
  • C#, ASP.NET
  • PHP
  • Webdesign
  • Software
• Deskové hry
• Všelicos
  • Ekologie
  • Kultura
  • Úřady a papírování
  • Rozčiluje mě
• Matfyz
  • Ročníkový projekt
  • Bakalářská práce
  • Softwarový projekt
• Blog
  •