Poznámka: články jsou již mnoho let staré, doba se posunula, mnoho věcí v nich doporučovaných je již dnes překonané - berte s rezervou!


Budoucnost svobody - Fareed Zakaria

Budoucnost svobody - obálkaBudoucnost svobody je, jak možná víte, kniha, kterou napsal Fareed Zakaria - Američan původem z Indie, jeden z předních komentátorů dění na politické scéně (píše mj. do Newsweeku - třeba zde v článku "Palin Is Ready? Please." plísní Johna McCaina za jeho výběr kandidátky na viceprezidentku).

Budoucnost svobody není ale článek ani kompozice článků na konkrétní aktuální témata, ale ucelená stať, která se snaží dívat se obecněji na téma svobody v současném světě.

V první části autor poměrně široce popisuje vývoj svobody a demokracie od jejich počátků přes všechny významné milníky - a již zde si autor chystá půdu ke svému hlavnímu tvrzení, velmi volně:

Svoboda a demokracie nejsou spolu pevně svázané, nastolení demokracie nemusí znamenat významné posílení svobody - historie i současnost spíš ukazuje, že tam, kde je svoboda, je velká šance, že společnost dospěje k demokracii. Naproti tomu režimy formálně demokratické mohou být mnohem méně svobodné, než režimy, kde vládne jiné - autoritativní - politické zřízení.

pozn.: za demokracii se považuje zřízení, kde se o vládě rozhoduje ve volbách.

Autor uvádí mnoho příkladů, kdy svržení autoritativního režimu a nastolení demokracie vedlo v zemi k většímu potlačení svobody. Důvody mohou být různé, mnohde se například stalo to, že ve svobodných volbách získaly většinu strany extremistické nebo nacionalistické; strany, které získaly podporu populistickou politikou. K tomuto docházelo především v těch zemích, kde byl autoritativní režim svržen "zvenčí".

...společnost se otevírá a politici se derou k moci. Snaží se získat hlasy voličů a k tomu využívají nejútočnějšího a nejúčinnějšího prostředku; jazyka skupiny, která je vzájemně solidární (…). Často tak zažehnou požár etnického a náboženského konfliktu.
V dalších zase nezískali moc populisté, ale oligarchie čerpající částečně moc z vazeb na padnuvší režim - tak se tomu stalo v mnoha zemích bývalého komunistického bloku.

Moc se mi také líbilo, jak F. Zakaria kritizuje honbu za vypsáním voleb v mladých režimech - tuto snahu považuje jen za divadélko pro média a noviny - odvysíláním reportáží z volebních místností se mohou politici zbavit zodpovědnosti s tím, že "nyní je již vše v pořádku, v zemi již panuje demokracie".

Další velmi pro mne velmi zajímavou myšlenkou jsou tlaky na demokracii plynoucí z "přílišné demokracie". Autor například říká, že například touha po větší demokracii a otevřenosti politiky - která přinesla například vedení klíčových jednání s povoleným přístupem veřejnosti a médií (což bylo dřív v USA mnohem méně běžné než dnes) - měla za následek obrovský nárůst počtu a vlivu lobbystických skupin. Vysvětlit se to dá celkem snadno - obyčejní lidé, které měli pravděpodobně zastánci otevřených jednání a hlasování především na mysli, se o politiku nijak zvlášť nezajímají. Pro lobbystické skupiny se tímto ale otevřela nové dveře a jejich počet ve Washingtonu geometricky narůstá.

Většina Američanů nemá čas ani zájem dennodenně zaznamenávat, co se v Kongresu děje. Lobbisté a aktivisté však ano, a informací a přístupu dokážou využívat tak, aby zajistili, že o skupiny, které zastupují, bude ve federálním rozpočtu a sbírce zákonů dobře postaráno.

Velice zajímavé (a smutné) jsou například statistiky o nejrůznějších podporách a vládních subvencích - USA má hodně starý politický systém a některé zákony a vyhlášky platí desítky let. Podpory pro pěstitele fazolí z období před válkou pro potřeby armády, pro pěstitele bavlny,... není výjimkou, že jeden farmář bere jednu podporu za to, že pole oseje a další za to, že úrodu spálí.

Zemědělské podpory, které vznikly jako dočasný prostředek, jak ulevit důsledkům velké hospodářské krize, jsou tak komplikované a absurdní, že někteří farmáři dostávají peníze, aby úrodu vypěstovali a pak ji zase zničili.

A zastaralé podpory samozřejmě znamenají nedostatek peněz na podpory nové:

Zvyšování daní už zřejmě není politicky únosné, protože součet daně z příjmů (...) by překročil hranici, kterou Američané považují za férovou. Takže každý dolar na produkci mohéru nebo zkoumání konkurenceschopnosti chřestu, je ve skutečnosti dolarem, který chybí na vzdělávání, potraviny pro chudé nebo budování nové infrastruktury.

Autor odkazuje na studie o tom, jak souvisí bohatství a hospodářská vyspělost státu s jeho politckým zřízením. Statisticky například vychází, že ve státech s vyšším HDP se demokracii daří lépe, je menší pravděpodobnost revolučního převratu. Toto asi příliš nepřekvapí. Zajímavá je ale statistika těch států, které čerpají "nijak nezasloužené" bohatství - ze zásob nerostných surovin, vhodné polohy nebo z přímé finanční pomoci ze zahraničí. V takových státech (patří sem např. státy Perského zálivu, Rusko nebo Egypt) se svobodě a demokracii daří velmi špatně. Autor samozřejmě přichází i s vysvětlením:

Proč je nezasloužené bohatství takovým prokletím? Protože překáží vývoji moderních politických institucí, práva a byrokracie (…). Aby stát zbohatl, musí v zemích bez přírodních surovin zbohatnout nejprve společnost, jejíž bohatství musí stát zdanit.
Snadno získané peníze nenutí vládu, aby od občanů vybírala daně. Když vláda občany zdaňuje, musí jim za to na oplátku poskytovat protislužby, musí se jim zodpovídat a musí zemi dobře spravovat, což vede ke svobodě a zastupitelskému principu.

Poměrně překvapen jsem byl autorovou ostrou kritikou přílišné otevřenosti a demokracie; kritizuje např. způsob práce Kongresu a staví se na stranu těch, kteří tvrdí, že Kongres pracoval lépe, když klíčová jednání probíhala mezi malým počtem osob (ovšem demokraticky zvolených) - třeba dvaceti - a za zavřenými dveřmi. Velmi odmítavě se také staví k principům referend.

Významná část knihy je věnované poměrům v arabských a islámských zemích, Indi, Číně a zemích v Jižní Americe - tato část mi přišla zajímavá, sám přiznávám velké mezery v orientaci v poměrech v těchto zemích, proto jsem tyto informace vřele uvítal.

I když je místy z knihy znát, že nevyšla včera, ale již před několika lety, určitě toto není důvod k tomu ji zavrhovat - je totiž plná velice zajímavých postřehů myšlenek, ale také teorií podpořených solidními výzkumy a daty. V žádném případě nelze vypíchnout všechny zajímavé myšlenky v tomto článku - a bylo by to i zbytečné, protože Budoucnost svobody není případem knihy, která by se dala zhustit na deset nebo dvacet stránek. Pokud vás jen trochu zaujaly některé myšlenky, vřele doporučuji si knihu přečíst.

 
Vložit komentář:
 

 



 

 

Nepoužívejte žádné html ani texy značky, odřádkování se zachová. Pokud uvádíte zdrojový kód, můžete ho vložit mezi značky
<syntax jazyk="PHP">...</syntax>,
bude potom zformátován. Jako atribut můžete uvést PHP, C#, HTML, CSS a mnoho dalších.


opiste cislo Opište číslo:

 

28. 11. 2008 21:34:38
[1] (Martin Necasky (martinnec(at)gmail.com))
demokracie odpovědět
Reknu ti, tohle je zajimavy. Myslim, ze se na tu book taky podivam ;) Nebyl bych treba zas tak prekvapenej odmitavym postojem k principu referenda. Nevim s jakymi lidmi se potkavas, ale to, co nekdy potkam ja, to bych nikdy nenechal v referendu hlasovat. Osobne myslim, ze referendum je absolutne nevypovidajici, protoze to tak maximalne muze vypovidat o tom, jak nekdo dokazal lidi zmanipulovat. Populismus je jedna ze spatnych stranek demokracie a lidi se tim nechaji snadno zmast. No ale demokracie je demokracie, tak se to proste musi prekousnout. Na druhou stranu si zas muzu rikat a delat co chci - kdyz to srovnam s tim, co bylo pred 20 lety ... tak my jsme vlastne uplne v pohode ...
5. 5. 2009 18:16:13
[2] (mikyz (mikyz81(at)gmail.com)) www
levna dovolena exotika, last minute, hotely, destiinace, informace odpovědět
Exotika, exotica, Bali, Borneo, Malajsie, Brazilie, Maledivy, Thajsko, Keňa, Venezuela, Thajsko, levna exoticka dovolena, exotika levne, dovolena levne <a href="http://www.dovolenaexotika.cz/"> www.DovolenaExotika.cz </a>