300: Bitva u Thermopyl
- Vložil Trupík 3/23/2007 1:22:02 AM
-
300 byl možná ten nejočekávanější film tohoto roku. Komiksová
předloha a následnictví bratříčka Sin City (pro mnoho lidí kultovní
film, pro mne ne) vzbudilo řádný ohlas. A kdo potom viděl trailery, již si
zařazoval 300 mezi filmy, které musí vidět. Druhý trailer je podle mne
jeden z nejlepších trailerů vůbec.
Třístovka finálně dorazila do kin a já si tu teď du vypsat ze svých
pocitů. Vyplní se pravidlo, že trailer je vždycky o mnoho lepší, než
vlastní film? A jak to vlastně doopravdy bylo v roce 480 BC?
Musím na rovinu říct, že jsem trošičku zklamaný, ale ne zas moc.
Film je vyjímečný zvláště po technické stránce. Jak asi všichni
vědí, je film adaptací komiksu Franka Millera (protože je to potřeba
říct při každé zmínce o filmu, takže ani tady to nesmí chybět).
Jenže u nás komiksy skoro nikdo nečte, takže zas až tak přínosná
informace pro laika to není. Ten se tedy musí spokojit s tím, že Miller je
prý komiksová legenda. Nevím, neviděl jsem žádný z jeho komiksů.
Každopádně je 300 ale hodně komiksové. Především naprostá většina
scén byla natáčena v ateliérech před modrým pozadím a tak jsou ve
filmu skuteční prakticky jen herci. Všechny ty nádherné scenérie
vytvořili grafici a počítače. Je to hodně znát – celý film má
jakýsi zlato-rudý nádech (především kvůli rudým uniformám Sparťanů a
zálibou Peršanů v zlatém piercingu, dále pak kvůli nádherně zlatě
zbarvené obloze a rudým cákancům vítečeho). Všechny záběry působí
tak nějak kouzelně, pohádkově (až na ony cákance).
V pozadí hraje prakticky neustále hudba (a je skutečně hodně
dominantní, často jsou ostatní zvuky ztlumené), která se k atmosféře
parádně hodí, audiovizuální dojem je takřka dokonalý, jako videoklip by
film uspěl na jedničku s hvězdičkou.
Kamenem úrazu filmu je ale scénář. Ten je bohužel prostinký, hrstka
Sparťanů odejde se svým králem z města bránit Thermopylský průsmyk aby
zdrželi postup obrovské armády Peršanů. Potom Perský Xerxes posílá na
Leonidase a jeho bojovníky všechno, co má, a nakonec zvítězí jednoduchou
lstí. Žádné dějové zvraty se nekonají, stejně tak nečekejte popisy
chytrých vojenských manévrů nebo politiku. Je tu sice vedlejší dějová
linie, ve které se Leonidova manželka snaží přesvědčit konzuly,
aby poslali Leonidovi posily, ale je to skutečně jen malá odbočka.
Dialogy postav jsou trochu jednotvárné – Sparťani jsou zkrátka
tvrďáci, co si nenechají nic líbit a na smrt se docela těší, perský
Xerxes je hnusný úlisák, který se neustále snaží přetáhnout Leonida na
svoji stranu, jeho emisaři zase různě vyhrožují (ale jenom chvíli, než je
Leonidas odpraví). Gerald Butler jako Leonidas většinu filmu prakticky jen řve. Řadoví perští vojáci jsou víceméně vyobrazeni jako
zvěř, která pouze vydává nelidské zvuky (toto odlidštění ještě více
umocňují masky, ve kterých Peršané bojují). Během filmu vás možná
začnou trochu unavovat ty neustálé silácké výroky Sparťanů o jejich
odhodlání („Tonight we dine in hell“ už známe z traileru), ale pozor
– některé z nich jsou skutečně autentické! (Například perské
výhrůžce, že přesila bude taková, že perské šípy zakryjí slunce, se
skutečně (dle Herodota) Dienekes vysmál se slovy „tím lépe,
alespoň budeme bojovat ve stínu“).
Jak se na to teď dívám, nějak moc jsem to zkritizoval. Scénář a
dialogy sice nejsou nijak hvězdné, ale o tom to skutečně není (komiksy se
taky nekupují kvůli bublinám, že). Síla filmu je v onom dojmu – který
je místy až umělecký. Dokonce i ty nejnásilnější scény (a že jich
je, hlavy a končetiny lítají a krev stříká v gejzírech) nepusobí
vlastně úplně brutálně. Díky precizní kameře, která se svižně
pohybuje, přibližuje a vzdaluje, a především zpomaluje a zrychluje,
bojové scény vyvolávají dojem jakéhosi zvráceného tance. Do toho hraje
výborná hudba.
Určitě bych taky rád pochválil kostýmy – Sparťané toho sice na
sobě moc nemají – pláštík, trenýrky, štít, helma, kopí a meč,
navíc všichni to samé, zato na Peršanech se kostyméři skutečně
vyřádili – už samtoný Xerxes je sám o sobě uměleckým dílem.
Všechny ty jeho řetízky a piercingy spolu se zlatým nátěrem a
počítačově upraveným dunivým hlasem skutečně vyvolávají dojem, že
perský král králů je tak trochu bůh. A i ostatní příslušníci perské
armády jsou vyšňořeni perfektně (a k tomu ty jejich děsivé masky). Krom
běžných otroků Xerxes naverboval také nejrůznější potvory, takže se
můžete taky těšit na pár scén, které tak trochu připomínají Pána
Prstenů.
A na závěr jsem si nechal to hlavní – totiž boje. Ty tvoří
stěžejní část filmu, Sparťané svým kopím, mečem a štítem kosí
Peršany jak na běžícím páse a to tak, že parádně. Choreografie
soubojů je skvělá, pokud máte rádi bojové filmy, tak na tento prostě
musíte jít. Jak jsem již psal, souboje obsahují jakousi zvrácenou poezii
– ovšem úplně jinou, než třeba ty, které znáte z filmů jako Crouching Tiger, Hidden Dragon nebo
Hero, totiž mnohem syrovější.
Ale pořád to není bezduchá řež, jako třeba v modroprdelním Braveheart.
Co říci závěrem:o). Na IMDB má 300 právě teď
hodnocení 8.2, já bych ale asi tak štědrý nebyl. Osobně bych ho ocenil
sedmi body z deseti. Pokud ale máte rádi bojové filmy a skvělé triky,
přičtěte si bod. Na druhou stranu, pokud u filmů také rádi
přemýšlíte, odečtěte si dva. Nic pro intelektuály to není.
Historické pozadí filmu – skutečná bitva u Thermopyl
Frank Miller zpracovává ve svém komiksu skutečné historické téma, ale
bere ho jen jako kulisu. Pokud vás budou někdy v budoucnu zkoušet
z Řecké historie, možná vám film pomůže si vzpomenout, že proti sobě
stáli Xerxes a Leonidas, že Řekové nakonec prohráli a že Peršanů bylo
mnohem víc. S dalšími detaily z filmu se raději ale blýsknout nepokoušejte.
Jak se tedy ve zkratce vyvíjely Řecko-perské války: (prosím, omluvte
mne, pokud se v následujícím textu objeví historické nepřesnosti, budu
ale rád, když mne na ně upozorníte)
Xerxes před svým tažením rozeslal emisary do mnoha řeckých
států(měst), mnoho z nich se vzdalo. Do Athén a Sparty (tedy
nejvýzněmnějších) ale ne, protože v těchto městech zabili posly jeho
otce Dareia prvního (ve Spartě je shodili do studny, jako ve filmu).
Řecké státy věděly o připravované invazi a tak se část rozhodla
města vyklidit, malá spolčená armáda byla také vyslána zbrzdit perský
postup. Obratným manévrováním se vyhýbali většímu střetnutí až do
bitvy u Thermopyl, kde chtěli využít příhodného terénu.
Řecká armáda nebyla nijak početná v porovnání s perskou (přesto ale
žádných 300 osamocených Sparťanů) - čítala asi 7000 vojáků (z toho 300 Sparťanů a 700 Thespiánců).
Odhady mohutnosti perského kontingentu se liší o celé řády, od stovek tisíc až po
několik milionů vojáků a podpůrných sil.
Řekové se bránili u průsmyku a nově obnovené Fókájské zdi.
Využívali terénu a své osvědčené formace – falangy
– z překrývajících se štítů. Proti elitním cvičeným řeckým
hoplítům nařídil Xerxes frontální útok. V této první vlně útoku
byli především příslušníci porobených národů a utrpěli těžké
ztráty.
Po nich poslal Xerxes do útoku své elitní vojáky – „nesmrtelné“,
i oni ale neuspěli i když jich bylo okolo 10–20 tisíc. V druhý den bitvy
se opět Řekové dokázali ubránit desítkám tisíc vojáků. V této fázi
už byli Peršané těžce demoralizování, když při postupu do útoku
museli přelézat přes hromady mrtvol.
Druhý den řecký zrádce Efialtés ukázal Peršanům, kudy se dá
Thermopylský průsmyk obejít a tak dal šanci Peršanům Řeky obklíčit.
Tuto cestu bránili Fókájci (asi 1000), ale nedokázali se ubránit proti
obrovské přesile. Když se tato zvěst donesla do spartského tábora,
Leonidas propustil vojáky z ostatních států a ti se stáhli. Zůstali
Sparťané a Thespiánci a jejich otroci. Ti se bránili do posledního muže,
zdrželi tak postup perské armády a kryli ústup spolubojovníků.
Čas, který Řekové získali v bitvě u Thermopyl, stačil k tomu, aby
Athény vytvořily flotilu, která posléze dokázala zvítězit nad Peršany
v námořní bitvě u Salamíny. V té byla zničena velká část perského
loďstva a Xerxes se stáhl zpět do Asie. Zbytek perského pozemního vojska byl
poražen spojeneckým řeckým vojskem v bitvě u Platea.
Zdroj: Wikipedie