Imperial
|
| Název: |
Imperial |
| Autor |
Mac Gerdts |
| Celkové hodnocení: |
99% |
| Počet hráčů |
2 - 6 |
| Dékla partie |
90 - 150 minut |
| Náročnost hry |
10/10 |
| Náročnost pravidel |
9/10 |
| Míra náhody |
0/10 |
| Kvalita provedení |
95% |
|
Evropa na přelomu devatenáctého a dvacátého století je jako sud s prachem. Tradiční evropské velmocí - Anglie, Francie, Německo, Rakousko-Uhersko a Itálie - se všechny cítí ošizené po všech těch předchozích mírových smlouvách a horlivě posilují svůj průmysl zaměřený na válečnou výrobu. Do evropského dění tentokrát také významně promluví Rusko. Každá z velmocí cítí, že na okolní území má své "nezpochybnitelné" nároky. Přišel čas znovu přepsat mapu Evropy.
Imperial je válečně-ekonomická strategie toho nejtěžšího kalibru. Máte-li v
oblibě hry lehčí a pohodové, obraťte list. Chcete-li si naopak zahrát hru, která
vás naprosto pohltí a kterou budete rozebírat ještě dlouho po dohrání posledního
tahu, je Imperial to pravé pro vás. I když se v prvních tazích hra zdá složitá,
po proniknutí do jejích principů vás chytne a nepustí.
Princip hry
Jak jsem již napsal, hra je situovaná přibližně do doby 1. světové války a
hráči v ní ovládají šest evropských mocností. Ale pozor - vy jako hráč
nepředstavujete jednu z těchto zemí. Hráči totiž vystupují v rolí nadnárodních
investorů - největších boháčů, kteří půjčují válčícím státům peníze (tím, že si
kupují jejich bondy). Vaším cílem ve hře není vyhrát válku, vaším cílem je
získat vliv v těch nejmocnějších zemích.
Úloha hráčů - investorů
Každý ze států totiž nabízí ke koupi osm bondů různé hodnoty. Tyto bondy si
hráči kupují a peníze odevzdávají do kasy onoho státu. Ten, kdo v daném státě
vlastní největší podíl z bondů, stát v této chvíli ovládá. Podíly ve státech ale
hráči stále přikupují a tak se střídají i hráči v čele jednotlivých států. A v
právě v tomto je onen geniální princip celé hry.
Musíte totiž pečlivě zvažovat, zda budete zvelebovat stát, kterému právě
vládnete, nebo naopak budete ze státní kasy plnit kapsu vlastní.
Pokud budete upřednostňovat svůj stát, bude sice vámi ovládaná zem mocnější, ale
hrozí vám, že vám ji koupí jiný hráč, který se více staral o vlastní kapsu.
Někdo se může rozhodnout, že svůj stát finančně zruinuje, ale za peníze, které z
něj vytahá, se rozhodne koupit nějaký zdravější.
Klidně můžete i vlastnit více států naráz - a čím více máte
států pod svou kontrolou, tím větší máte samozřejmě vliv na evropské dění. Může
se také stát, že nemáte většinu v žádném ze států - v takovém případě se jen
díváte, jak hrají ostatní (což ale vůbec nemusí znamenat, že byste měli prohrát
- protože peníze z podílů - i když jsou to podíly minoritní - k vám budou
proudit dál a vy tak můžete nakupovat další podíly). A i když nemáte zrovna
žádný stát pod svou kontrolou, i tak můžete zvítězit.
Úloha států
Hráči se tedy snaží získat podíly v pokud možno těch nejmocnějších státech a
státy, které již ovládají, se snaží posilovat vůči ostatním. Tato část hry se
odehrává nad mapou Evropy. V ní je šest hlavních velmocí (Anglie, Francie..) a
mnoho dalších států, které jsou na začátku hry neutrální (Norsko, Španělsko,
zkrátka všechny ostatní státy). Každá z velmocí má možnost stavět továrny, ve
kterých vyrábí děla a válečné lodě. Pomocí lodí mohou ovládat moře, pomocí děl
souš. S takovým dělem můžete například zabrat neutrální stát - a ten je od toho
okamžiku vaší kolonií a přináší vám peníze. Můžete také okupovat území jiné
velmoci (jeho továrny zde neprodukují). Loď můžete použít k zabrání moří a k
transportování děl. A samozřejmě můžete útočit - lodě na jiné lodě, děla na jiná
děla. Každá aktivní jednotka stát ale stojí peníze.
Může se vám zdát, že válečnická část je příliš jednoduchá - skutečně,
jsou tu jen dva druhy jednotek, boje probíhají vždy "krácením" armád
(tj. když se třemi děly zaútočíte na dvě děla, zůstane naživu jedno vaše,
obdobně u lodí), žádné formace, strategie apod. Ano, boj je schematický, ale
úplně to stačí a rozhodně to hru nedělá příliš snadnou. Boje jsou totiž jen
jedna součást hry.
Již několikrát jsem se zmínil o "nejmocnějších státech" - tímto konkrétně
myslím jejich pozici na ukazateli pod herním plánem (v duchu mu říkám "počítadlo
moci"). Na něm se státy posouvají postupně kupředu - a to podle toho, kolik
kolonií ovládají a jak silný je jejich průmysl. V momentě, kdy některý stát
dojde na konec počítadla, hra končí - ale nemusí platit, že hlava tohoto státu
vítězí. Pořadí se vypočítá z velikosti podílů všech hráčů ve všech zemích.
Hraje se na kola a v každém kole může stát provést jednu z pěti možných akcí
- vyrobit jednotky v továrnách
- koupit si jednotky za státní peníze (import jednotek z Ameriky)
- provádět manévry - pohnout jednotkami, útočit, obsazovat kolonie
- vybírat daně - a naplnit tak státní kasu (a posunout se na "počitadle
moci")
- vyplácet své investory - tedy ze státní kasy předat peníze těm, kteří si
ve státu koupili podíl
Pokud se svým státem sklouznete do kolečka produkce-manévr-produkce-manévr...
tedy budete se soustředit hodně na válku, nebude se váš stát posouvat na
"počitadle moci" a taky vám nebude vynášet peníze (neprovádíte vyplácení) -
můžete tak zabrat hodně kolonií a ostatním hráčům způsobit hodně vrásek, ale
brzy váš stát může koupit někdo, kdo nezapomněl myslet na vlastní kapsu. Pokud
naopak zvolíte kolečko daně-výplata investorů-daně-výplata investorů..., bude
armáda vašeho státu pravděpodobně postupně zničena, vaše kolonie zabrány a vy
nebudete mít daně od koho vybírat.
Je tedy jasné, že akce musíte nějak rozumně střídat tak, abyste nepodcenil
ani jednu stránku věci. Strategii si asi každý najde svoji vlastní, podle mne
jde ale o poziční hru - tedy o to udržet co největší kolonie s pokud možno co
nejmenším úsilím (s co nejméně jednotkami, které není potřeba příliš doplňovat
další produkcí) - jenže to je čistá teorie a hra vás nutí dělat i nepříjemná
rozhodnutí.
Diplomacie
Pokud hru budete hrát ve více hráčích, určitě dojde na nejrůznější
ovlivňování a spojenectví. K tomu, abyste dosáhli svého, totiž často budete
potřebovat trochu píchnout od někoho jiného - už jen to, že vám někdo slíbí, že
vás nenapadne, je poměrně solidní diplomatický úspěch - hra je totiž velice
zákeřná. Když navíc někoho přemluvíte ke společnému útoku, hra dostává rázem
další rozměr. A často také sklouznete k "udílení rad" - takových typu "udělej
tohle, to je pro tebe nejlepší, fakt (a pro mě taky, ale to je vedlejší...)".
Hodnocení
Hru jsem hrál už opravdu mnohokrát a je to pro mne ta nejlepší hra,
na kterou jsem kdy narazil. Je poměrně dlouhá, složitá, i náročná na
vysvětlování - a nováček si první hru asi příliš neužije (pokud nehraje s jinými
nováčky - pak si naopak užije hodně, protože začátečnické hra, kdy mají všichni
dojem, že je hra hlavně o válčení, je nejakčnější a plná zvratů - vzpomínám si
na naši první hru, kdy jsme po asi třech hodinách museli jít domů a byli jsme
ještě dlouho před koncem hry). Když ale do hry proniknete, budete z ní určitě
nadšení stejně jako já.
Tato hra má zajímavou vlastnost, která není u her běžná. Rozptyl možného
počtu hráčů je poměrně široký - 2 až 6. Ve hře jsou vždy všechny mocnosti
(nehledě na počet hráčů) - a je-li tedy méně než šest hráčů, někdo ovládá
několik zemí najednou - ale to se může stát i při hře šesti hráčů - a kdo to je,
se během hry střídá. Ve větším počtu hráčů záleží nejen na vašich strategických
schopnostech, ale také na tom, jak dobře umíte přesvědčit ostatní, aby vám ve
vašich plánech pomáhali (a také na tom, zda se ostatní budou chovat tak, jak je
odhadujete). Když hrají dva hráči, atmosféra hry se dost mění - máte mnohem
větší šanci pro strategii a dlouhodobější plánování. Není tu žádná diplomacie
(protihráč nebude souhlasit s ničím, co mu navrhnete) a žádné možnosti výmluv
"vy jste se na mě spolčili a přitom jsem si to vůbec nezasloužil". Vše je jen na
vás a na vašich chybách. Ale ve více hráčích si užijete určitě více legrace.
Imperial také není žádná "počítací" hra - takže nemusí rozhodnout to, že jste
tři kola před koncem nepropočítali, zda se vám nějaká akce vyplatí (jak je tomu
třeba u Funkenschlagu alias Vysokého napětí).
Co se týče vyváženosti hry, jedná se o jednu z nejvybalancovanějších her.
Všechny možné akce jsou důležité, i když vám už hodně teče do bot, může vás
zachránit import. Jen u té Itálie mi přijde, že má zezačátku o něco snazší
pozici - má velký prostor pro kolonizaci, žádná její továrna neleží na území
sousedící s jiným státem, a tak ji nezle "jedním tahem" okupovat, a přitom
Itálie takto "jedním tahem" může okupovat rakouskou továrnu ve Vídni.
Potíž je, že zatím žádný český distributor se zatím neodhodlal hru
lokalizovat a vydat u nás. Hra se tedy zatím prodává pouze v sousedním Německu,
naštěstí ale s pravidly nejen v Němčině ale i v Angličtině. U samotné hry je
úplně jedno, v jakém jazyce je, a pravidla pravděpodobně najdete i na Internetu
přeložená do češtiny, nebojte se zakoupení německé verze. Určitě nebudete
litovat.
Poznámky
Hra je velice schematická - vedení státu během války je modelováno několika
možnými akcemi. Přesto jsou některé principy až krutě přesné - možná až budete
někdy koukat na zprávy, vzpomenete si, jak jste se za každou snažili zbavit se
svých jednotek před vybíráním daní - protože armádu máte jen k tomu, aby ničila
jinou armádu a k ničemu jinému.
Jestli jste někdy slyšeli skupinku lidí bavit se o proběhlé partii nějaké
deskové hry, jistě mi dáte zapravdu, že je to mnohdy pro nezasvěcence dost
legrační rozhovor. Partička, která se ale baví o právě dohraném Imperiálu, to je
úúúplně jiná liga :o). Větší blázny jste asi ještě neslyšeli...
| Název: |
Imperial |
| Jiné názvy |
|
| Autor |
Mac Gerdts |
| Celkové hodnocení: |
99% |
| Počet hráčů |
2 - 6 |
| Dékla partie |
90 - 150 minut |
| Náročnost hry |
10/10 |
| Náročnost pravidel |
9/10 |
| Míra náhody |
0/10 |
| Kvalita provedení |
95% |
Ostatní recenze: